Historie motokárového sportu - 1.

HISTORIE MOTOKÁR – ZAVINIL TO DŘEVORUBEC

Co to je motokára? S touto otázkou jsem se zpravidla setkával, když jsem v minulých letech zval své známé na závody motokár a většinou jsem dostával od dotyčného hned odpověď, že je to několik splašených trubek, posvařovaných k sobě, má to čtyři kola, posbíraných z nějakých starých koleček a motor z nějaké motorky. Tento názor mohl být poplatný tak do 60. let. Dnes se motokárám právem říká malé F-1. Mladí kluci a začínající závodníci si na nich vytváří první závodnické návyky, reakce a osvojují si základní abecedu pro závody automobilů všech kategorií. Není tajemstvím, že na motokárách začínali a z motokár vyšli – a dnes se to už dá říci - všichni současní jezdci F-1.

Přívlastek malé F-1 těmto rychlým strojům náleží právem, protože testem v zahraničí bylo prokázáno, že motokára po startu z klidu do vzdálenosti 20 metrů má větší zrychlení, než monopost Formule 1. Potom se samozřejmě projeví síla motoru monopostu F-1 a ten motokáře ujede, ale to je logické.

HISTORIE kartingového sportu se datuje do roku 1956, kdy jeden americký dřevorubec jednou namontoval motor své pily na pojízdný rám a rozjel se na něm. Nemohl tušit, že jeho neškodná hříčka rozpoutá v několika letech na celém světě jakýsi druh fanatismu, zvaný karting. Nejdříve ho napodobovali jeho kolegové, ale až kalifornský mechanik Art Ingels byl první, který poznal sportovní hodnotu těchto motorových bryček. A protože dřevorubci zůstali neznámí, je Art Ingels považován za objevitele motokárového sportu.

Roku 1956 sestavil Art Ingels první opravdu použitelný podvozek, který snesl zatížení sportovního způsobu jízdy. Faktem zůstává, že zanedlouho pořádali na všech kalifornských ulicích malí i velcí jezdci závody miniaturních vozítkách. Z USA se potom nový sport nezadržitelně šířil do celého světa a brzy zapustil kořeny i v Evropě. Našel si velkou oblibu zejména mezi dospívající mládeží, která zde nalezla příležitost nejen k uplatnění svých kutilských vloh, ale i k ukojení touhy po závodnickém vzrušení za volantem. Souběžně s tím šel vývoj tohoto sportovního odvětví až k oficiálním mezinárodním závodům mistrovství světa, Evropy, Asie, Ameriky a dalších světadílů různých objemových třídách a kategoriích. S tím se také rozvíjel vývoj podvozků, motorů a pneumatik. První mistrovství světa motokár bylo uspořádáno v Římě v roce 1964. Mezinárodní automobilová federace FIA, která dlouho považovala motokáry za atrakci, musela nakonec tuto disciplínu uznat a vypracovat jednotná pravidla – řády – závodů motokár, a byla ustaven samostatný orgán při FIA pro řízení kartingu . Nejvyšší orgánem kartingu je Mezinárodní komise kartingu při FIA se zkratkou FIA/CIK se sídlem v Paříži, která má svého presidenta, vicepresidenta a další složky, potřebné pro řízení kartingu na celém světě.

Ruku v ruce s postupem doby a technickou revolucí se vyvíjely i motokáry a to po všech stránkách. Na výrobu jednotlivých komponentů se specializují samostatné firmy – například podvozky Birell, motory Rotax, atd. Podvozky, disky kol, brzdy a další součástky jsou z lehkých, ale velmi odolných materiálů, výroba pneumatik je stejná alchymie, jako u pneumatik pro monoposty Formule 1, jezdci motokár mají na volantech malé řídící jednotky s různými daty o motoru atd. Dnešní motokáry, to je vlastně alchymie závodů F–1 v malém. Při optimálním zpřevodování mohou motokáry o objemu 125 ccm dosahovat na rovinkách rychlosti až 160 km/hodinu. Samozřejmě pořídit si dnes špičkovou motokáru není levnou záležitostí.

Jan Strnadl

Art Ingels se svou historickou motokárou